FAQ

Připravujeme pro vás odpovědi na často kladené otázky.

 

Nenašli jste to, co jste hledali? Pošlete nám svou otázku a a my vám odpověď zašleme a uveřejníme ji na této stránce.

 

1. Jakou roli v syrském konfliktu hraje Írán?

Podle zpráv ze září 2012 se Írán podílí na válečných akcích po boku syrského režimu. Írán údajně trénuje šíitské milice, které jsou v bojích prezidentovi al-Asadovi velikou oporou. Íránský stát se rovněž podílí na finanční podpoře syrského režimu, zásobování vojenským materiálem a dalších aktivitách.

2. Jaká jsou příčiny revoluce v Sýrii?

Odborníci řadí mezi příčiny dlouhodobě autoritářskou a represivní vládu strany Baas a od ni se odvíjející nesvobodnou vnitropolitickou situaci a složité socioekonomické podmínky. Důležitým spouštěčem byly události v okolních arabských zemích, bez nich by zřejmě k revoluci v Sýrii nedošlo. Co syrské revoluci předcházelo si můžete přečíst zde.

 

3. Mají mezi-náboženské vztahy skutečně takový zásadní vliv na syrský konflikt, jak bývá mnohdy zdůrazňováno?

Konflikt neměl původně mezi-konfesní nádech. Postupně se však z ryze ekonomického a politického konfliktu stal konflikt strukturální, který často staví do popředí spory mezi některými náboženskými skupinami. Většina ozbrojených střetů a útoků je však založena čistě na boji o moc.

4. Jakou roli hrají v konfliktu organizace Hamás a Hizballáh?

Obě organizace se do syrského konfliktu nijak výrazně nezapojují. Týká se to především hnutí Hamás. Jedním z důvodů je ten, že Hamás je islamistická organizace, která ač dříve pomáhala syrskému režimu v boji proti izraelskému státu, dnes myšlenkově stojí na druhé straně konfliktu. Hamás původně vznikl z egyptského Muslimského bratrstva a jako sunnitská organizace tedy stojí na straně syrských povstalců. Jeho přímá aktivita v konfliktu však není nijak prokázaná.

Hizballáh stál rovněž mnoho let po boku syrského státu, především z důvodu společného antagonismu k Izraeli. Jeho zájmy v současném syrském konfliktu je však odlišný. Představitel Hasan Nasralláh několikrát veřejně vyjádřil podporu syrskému režimu. Jelikož je hnutí významně financováno ze strany íránského státu, jeho akce a postoje jsou totožné s akcemi samotného Íránu. Ten by měl významně podporovat režim prezidenta al-Asada finančně i materiálně. Podle některých informací se Írán podílí rovněž na tréninku vojáků a zasílá do Sýrie vlastní bojové jednotky.

5. Jakou roli v konfliktu hraje a jaký vliv na vývoj událostí má samotný prezident Sýrie Bašár al-Asad?

Role samotného prezidenta je v celém konfliktu nezpochybnitelná. I když je velice těžké pochopit, že by za celým konfliktem a mnoha tisíci mrtvými stál jeden člověk, prezident země má velice významnou pozici. Tento post v sobě kumuluje množství rozhodujících funkcí a de facto řídí všechny významné orgány a instituce. Sama existence režimu v Sýrii je rovněž spojen s osobou samotného prezidenta země.

 

6. Do jaké míry se konfliktu účastní syrské Muslimské bratrstvo?

Muslimské bratrstvo bylo po celou dobu vlády strany Baas oficiálně zakázáno a jeho členství bylo trestáno smrtí. Jednalo se o jedinou fungující opoziční stranu s pevnou organizační strukturou, proto bylo nutné, aby byla její existence postavena mimo zákon její členové byli systematicky likvidování.

V počátcích občanských nepokojů představovalo Bratrstvo jediné oficiální uskupení, které stálo v čele syrské muslimské opozice. V současnosti jeho členové podporují ozbrojené jednotky, které se účastní bojů proti syrskému režimu a tvoří značnou část Svobodné syrské armády.

 

7. Jaká je souvislost mezi revolucí v Sýrii a revolucemi v dalších zemích na Blízkém východě?

Bezpochyby zde existuje souvislost mezi revolučními událostmi v Sýrii a ostatními zeměmi regionu. Občanské protesty v Tunisku, či Egyptě, inspirovaly a do jisté míry povzbudily nespokojené Syřany, kteří chtěli v počátku revoluce vyjádřit svůj nesouhlas s politickým vedením země a ekonomickými problémy, se kterými se Sýrie dlouhou dobu vypořádávala. Arabské jaro umožnilo mnohým skupinám, které do té doby fungovaly mimo zákony daného státu, aby vyjádřily svůj nesouhlas s dosavadním vedením státu. Otevřely se dosud tabuizované otázky, jejichž diskuze byla do té doby zakázaná. Dodnes se spekuluje o tom, zda by revoluce v Sýrii nastala, pokud by nepropukly veřejné protesty také v ostatních zemích regionu. Často je vznik občanských protestů v jednotlivých zemích přirovnán k dominovému efektu. Mnozí odborníci se shodují v tom, že by revoluční události v Sýrii sami od sebe nenastaly, nebo by alespoň neměly současnou podobu. I přes to nebyl tehdejší systém dlouhou dobu udržitelný a byla by jen otázka času, kdy by se nespokojení Syřané sami ozvali.

 

8. Jak situace v Sýrii ovlivňuje její vztahy s ostatními státy regionu?

Situace v Sýrii má dalekosáhlé dopady na události v ostatních zemích Blízkého východu a zřejmě do budoucna ovlivní rozložení sil v regionu. Doposud působila Sýrie jako významný lokální spojenec Íránu zejména vůči politice Izraele a šíření vlivu Spojených států na Blízkém východě. Události v Sýrii a politický rozklad režimu prezidenta al-Asada však neuvítal ani Izrael, ani Spojené státy, jelikož byla politika Sýrie z jejich pohledu po dlouhou dobu stabilní. Západ se rovněž obává sektářského násilí a nestability, kterou může změna režimu v Sýrii vyvolat. Ani sousední státy Sýrie jako je Jordánsko, Turecko, či Libanon, revoluci nevítají. Jejich obavy plynou zejména z přeshraničních bojů a nelegálního přechodu islamistických radikálů, kteří ohrožují jejich vnitropolitickou stabilitu. Například Jordánsko muselo od počátků bojů v Sýrii z bezpečnostních důvodů zdvojnásobit hlídky a kontroly na hranicích, zejména kvůli pašování zbraní a jiného vojenského materiálů. Druhým negativním faktorem je příliv uprchlíků, kteří na jejich území proudí ve velkém. Současná situace je pro tyto státy z bezpečnostního hlediska neudržitelná.

Pokud by byl režim v Sýrii svrhnut, s velkou pravděpodobností by se k moci dostaly sunnitské islamistické skupiny, tak jako tomu bylo v Egyptě nebo v Tunisku. V úvahu také přichází scénář, že by extrémističtější frakce usilovaly o přebudování sekulárního režimu na stát opírající se islámské zákony, normy a hodnoty. Tento scénář by měl dalekosáhlé důsledky na stávající mocenskou mapu Blízkého východu. Dosud za režimem Bašára al-Asada stojí Írán, ší´itský stát, pro který by sunnitská vláda v čele Sýrie představovala jistou hrozbu. Tato změna by nebyla přínosem ani pro ostatní státy regionu, jako je například Jordánsko, kde islamisté reprezentují hlavní představitele tamní opozice. Království se tedy obává negativních dopadů na vlastní vnitropolitickou stabilitu. Na druhou stranu Saudská Arábie a ostatní země Perského zálivu opoziční skupiny podporují myšlenkové, finančně i materiálně. Je to především z toho důvodu, že vidí v novém syrském státě svého možného budoucího spojence a oslabení vlivu ší´itského Íránu v regionu.

 

 

9. Kdo v současnosti reprezentuje syrskou opozici?

Otázka syrské opozice je v Sýrii velice problematická. Nedlouho po propuknutí syrské krize vznikla (konkrétně 23.10.2011) na území Turecka jednotná syrská opozice sdružená pod názvem Syrská národní rada (SNC). Toto těleso mělo efektivně reprezentovat zájmy syrského lidu a opozice v zahraničí. Postupně se však rada ukázala jako nejednotná a neschopná obsáhnout  názory všech frakcí vně i uvnitř Sýrie. Z toho důvodu byli představitelé syrské opozice opakovaně vyzýváni, aby vytvořili nový orgán, který by mohl tuto úlohu zastoupit. V počátku listopadu 2012 se v katarském hlavním městě Dauhá konala konference všech syrských opozičních složek, která si dala za cíl vytvoření takového tělesa. 12. listopadu poté oficiálně vzniklo uskupení, které nese název Syrský národní kongres. Organizace na rozdíl od dřívější SNC zahrnuje všechny frakce syrské společnosti, komunikuje se skupinami uvnitř státu a do budoucna se bude snažit o koordinaci akcí Syrské svobodné armády. Ta dosud fungovala de facto samostatně bez výraznějšího vlivu ostatních opozičních složek. Kongres by měl tedy sjednocovat syrskou opozici na politické i vojenské úrovni. Současně by měl přispět k tranzici syrského státu a v budoucnu by se měl podílet na zformování nového politického vedení země. Organizace začala ihned po svém zformování usilovat o mezinárodní podporu a západní státy vyjádřily tělesu svoji důvěru.

 

 10. Co je to Syrská svobodná armáda a kdo ji představuje?

Svobodná syrská armáda (FSA) je uskupení, které bojovými prostředky usiluje o svrhnutí režimu prezidenta al-Asada na vlastním území Sýrie. V počátku revoluce se jednalo o úzkou skupinu dobrovolníků – Syřanů, kteří neměli dostatečné vojenské vybavení. Postupem času se však začala členská základna zvětšovat a díky finanční a materiální podpoře ze zahraničí dnes armáda disponuje množstvím vojenského vybavení. V současné době jsou za FSA označovány všechny skupiny, které bojují proti bezpečnostním složkám syrského režimu. Mezi členy Svobodné syrské armády se vyskytuje i určitá část radikálních salafistů a džihádistů z celého Blízkého východu, kteří chtějí na území Sýrie vytvořit islámský stát. Nejedná se o významnou složku armády, kvůli medializaci jejich aktivit může však jejich činnost vyvolávat dojem masového hnutí. Jejich přítomnost však výrazně komplikuje aktuální situaci, kdy  jsou jejich nekontrolovatelné akce a útoky přisuzovány často operacím Syrské svobodné armády. Státy, které jsou donátory syrských rebelů a hradí mnohé výdaje na vojenské operace FSA, jsou poté k dalšímu přísunu financí i vojenského materiálu poměrně skeptičtí. Obávají se, že by se mohla situace vymknout kontrole a díky vyzbrojování syrských rebelů by se mohla opakovat situace z Afgnistánu. Zde Spojené státy v 80. letech finančně, materiálně i logisticky podporovaly protisovětský odboj složený z afgánských mudžáhidínů. Po skončení sovětské okupace však islamističtí radikálové tyto zbraně použily proti USA. Tento historický fakt ovlivňuje boje v Afghánistánu dodnes.

Důležitým krokem je v současnosti sjednotit zájmy a koordinovat kroky všech ozbrojených skupin, které bojují proti režimu Bašára al-Asada. Jejich faktická roztříštěnost a nejednotnost akcí přispívá k diskreditaci syrské opozice v zahraničí. V současnosti je těžké říci, které skupiny bojující uvnitř Sýrie jsou součástí opoziční armády a které ne. Syrskou státní televizí jsou členové armády opakovaně označováni za teroristy, kteří se snaží zdiskreditovat syrský režim a přispět k rozkladu syrské společnosti.

 

11. Jaká je role Ruska a Číny v syrském konfliktu?

Obě dvě země jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Z toho důvodu je pro všechny operace pod záštitou mezinárodního společenství důležitý jejich oficiální souhlas. V případě událostí v Sýrii se jedná především o uvalení mezinárodních sankcí, či vojenský zásah vůči syrskému režimu. Ani jedné možnosti však Rusko ani Čína nevyjádřily svůj souhlas, čímž zablokovaly jakékoliv akce pod záštitou OSN. Argumentem jim slouží postkonfliktní události po vojenské intervenci v Libyi a nestabilita, kterou by mohly podobné zásahy v Sýrii vyvolat. Obávají se rovněž rozšíření vlivu Spojených států a jiných zemí Západu na Blízkém východě, což by jim uškodilo vojensky i ekonomicky.

Z hlediska Ruska představuje Sýrie významného historického spojence na Blízkém východě. Již v době existence Sovětského svazu reprezentovala Sýrie jednoho ze “satelitů” a důležitého ekonomického partnera federace. V průběhu syrského konfliktu Rusko významně podporuje vládu prezidenta Bašára al-Asada a zásobuje režimní složky vojenským materiálem na základě starých bilaterálních smluv. Hlavním důvodem ruské podpory je bezesporu obava o ztrátu svých ekonomických a vojenských zisků a převládnutí americké politiky na Blízkém východě.

 

12. Jaký by byl pravděpodobný scénář vývoje po svhnutí současného syrského režimu?

Mnozí odborníci se obávají, že by změna režimu mohla vyvolat meziskupinové nepokoje a boje o moc. Sýrie je velice heterogenní stát, který reprezentuje množství náboženských a národnostních skupin. To by po svrhnutí současného režimu mohlo spustit sektářské násilí, které by mělo bezesporu přeshraniční charakter. V zemi vládla po 50 let diktatura strany Baas a všechny opoziční skupiny a tendence byly potlačovány, tudíž je velice těžké budoucí vývoj odhadnout. Navíc, konflikt v Sýrii stále probíhá a není proto zcela jasné, jak se budou události v zemi nadále vyvíjet.  V ohrožení je rovněž stabilita celého blízkovýchodního regionu. Ideálním řešením je bezesporu ustanovení vlády, která by reprezentovala všechny složky syrské populace. Oficiální opozice sjednocená pod Syrským národním kongresem usiluje o demokratickou tranzici státu, v současnosti si však osobnosti syrské opozice nedovedou představit, kolik to bude vyžadovat úsilí. Syrský stát se bude muset vypořádat s problémy, které mohou vyústit dlouhodobým obdobím nestability a meziskupinovými mocenskými boji. Politické elity budou muset čelit především reorganizaci armády a bezpečnostních složek, zajištění spravedlivých soudů pro představitele bývalého režimu a nastolení trvalé bezpečnosti v zemi. Dále se budou dozajista potýkat s problémem výskytu ozbrojených skupin, které budou jejich úsilí soustavně diskreditovat a kompromitovat. Dalším významným krokem bude vybudování infrastruktury a zajištění humanitární pomoci Syřanům, kteří přišli v důsledku bojů o své domovy a veškerý svůj majetek.

Mnohé islamistické skupiny vidí rovněž budoucnost Sýrie ve vytvoření islamistického státu založeného na zákonech šarí´i. V současnosti se někteří radikální islamisté účastní bojů na straně FSA a v boji proti syrskému režimu vidí svatou povinnost každého muslima. Pokud by se tedy k moci dostala tato skupina, není vytvoření státu založeném na islámských hodnotách nereálné. Je velice pravděpodobné, že by se opakoval egyptský příklad, kdy si občané ve vizi změny a nastolení lepší budoucnosti zvolili za své politické zástupce představitele Muslimského bratrstva. To dlouhodobě zastává prosazování islamistických hodnot ve společnosti i v politice.

Nenašli jste to, co jste hledali? Pošlete nám svou otázku a a my vám odpověď zašleme a uveřejníme ji na této stránce. Odpověď na svou otázku může také najít v sekci Slovník pojmů.