Slovník pojmů

Sekce “Slovník pojmů” rozplétá síť termínů spojených s arabským jarem v Sýrii.

Syrská revoluce je žhavým  tématem světového dění. Každý den se v médiích objevuje řada pojmů spojených se zemí, kterou již několik měsíců zmítají boje provládních sil režimu autoritářského prezidenta Asada s opozicí, usilující o jeho svržení a svobodu. Slovník pojmů rozplétá síť termínů, které jsou se syrskou revolucí spojovány.

foto: pavelsima.cz

_______________________________________________________________________________
Nenašli jste to, co jste hledali? Objevili jste nepřesnosti? Kontaktujte nás a my termín doplníme.   

Přejít na: A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | Š | T | U | V | W | X | Z

A

al-Asad Bašár

Prezidentský post zastává Háfiz al-Asad až do roku 2000, kdy umírá a předává vládu nad Sýrií svému synovi Bašárovi. Bašár vystudoval medicínu a necelé dva roky strávil při atestaci v Londýně. Na kariérní dráhu armády se vydal až po nehodě svého staršího bratra, který měl být prvorozeným následovníkem otce Háfize. Jeho mládí, západní zkušenost a manželství se sunnitskou Britkou vnášelo na počátku jeho vlády do syrské společnosti naději na liberalizaci poměrů. Ta však byla ukončena v srpnu 2001 zatčením deseti syrských myslitelů a Bašár se vydal po stopách svého otce. Dnes vede vládní jednotky proti syrské revoluci a odmítá na prezidentský post abdikovat. Pro udržení prezidentského křesla je ochoten udělat cokoliv; má na svědomí tisíce mrtvých Syřanů.

al-Asad Háfiz

Háfiz al-Asad se narodil v roce 1930 v syrské Latákii v rodině minoritních alawitů. Jako první člen rodiny Asadů dokončil středoškolské vzdělání. Do politické strany Baas vstoupil v roce 1946 v pouhých 16 letech. Vystudoval Vojenskou akademii v Homsu a uplatnil se jako jeden z prvních alawitů v leteckých jednotkách, postupně získává hodnost generála. Jako mladý člen strany Baas se účastnil vojenského puče v roce 1963. V roce 1966 se zúčastnil neobaasistického puče uvnitř strany Baas, který ho vynesl k moci. Stává se ministrem obrany a posléze premiérem. V roce 1971 je potvrzen národním referendem jako prezident na 7 leté období. Prezidentský post zastává až do roku 2000, kdy umírá a předává vládu nad Sýrií svému synovi Bašárovi.  

Aleppo/Halab

Druhé největší město Sýrie Aleppo je obchodním a finančním centrem státu a důležitým strategickým bodem. Stejně jako Damašek je Aleppo řazeno mezi nejstarší osídlená města světa a sehrálo důležitou úlohu na Hedvábné stezce spojující Čínu, Blízký východ a Evropu. Město obývají 2 milióny obyvatel. V roce 2012 boje o Aleppo výrazně eskalovali a svou délkou a taktickou divezitou se řadí k jedné z nejdůležitějších vojenských událostí syrské revoluce.

Alawité

V roce 2012 tvořili alawité 12% obyvatel  Sýrie a od 70. let, kdy se vlády ujala rodina Asadů, obývají velká města, jako jsou Latákia a Tartus. Řada alawitských vesnic je i v okolí Homsu a Hama. Alawité odvozují svůj název od bratrance a zetě proroka Muhammada Alího. Alawitské náboženství bývá řazeno k šíitské větvi islámu a vyznačuje se zvláštní kombinací elementů blízkovýchodních náboženství. Ve středověku žili alawité především v horách, za hlavní alawitská města v Sýrii jsou považována Tartus, Latákia a Banyas. Během osmanské nadvlády (16. století – 1. světová válka) zastávala alawitská menšina ponižující společenské postavení, život v horských a okrajových oblastech je však ubránil před nucenou konvertací k sunnitské větvi islámu. Ke konci 1. světové války se řadili k nejchudším skupinám obyvatelstva. Cestu za lepším společenským postavením jim nabídla armáda; začali se k ní tedy hromadně přidávat. Mezi nejslavnější příslušníky alawitů patří rodina Asadů, který po desetiletí ovládá Sýrii a vystupuje jako ochránce alawitské menšiny. V Libanonu, který oficiálně uznává 18 náboženských vyznání, mají alawité rezervované 2 místa v Parlamentu. Stejně tak v Turecku žije početná menšina alawitů.

Alexandretta/Hatay/Eskandaron

Dnešní turecká provincie, nacházející se na pobřeží Středozemního moře. V letech 1921 – 1923 byla Alexandretta díky rozmanitosti svého obyvatelstva a velkému zastoupení Turků oblastí s autonomním statutem. V roce 1923 byl region připojen ke státu Aleppo (region tehdejší Sýrie), v roce 1925 k francouzskému mandátu, který spravoval po 1. světové válce Sýrii. Alexandretta získala autonomii v roce 1937, nebyla ale na diplomatické úrovni oddělena od Francie a ve věcech obrany o ní rozhodovala společně Francie a Turecko. Tento specifický stav trval jeden rok. V září 1938 Francouzi odpojili Alexandrettu, která se transformovala do republiky Hatay. V červnu 1939 se připojila republika Hatay na základě výsledků referenda k Turecku, jehož součástí je dodnes. Region je dlouhodobě předmětem kontroverzí v syrsko-tureckých vztazích.

al-Káida

al-Káida je nadnárodní militantní islámskou teroristickou organizací, stojící za řadou velkých atentátů a únosů v celém světě. V čele této organizace stál již od jejího založení saúdskoarabský multimilionář Usáma bin Ládin. V občanské válce se dobře daří chaosu, který poskytuje prostor a úkryt pro činnost řady warlordů a zájmů různorodých aktérů. To stejné je i případ syrské revoluce. Dlouhotrvající asymetrické boje vedou k nepřehledná situaci, ve které pravděpodobně působí i al-Káida. al-Káida může zdevastované společnosti v kritické situaci nabídnout pocit jasné identity a finanční zázemí, v čemž je její hrozba.

Arabské jaro

Pražské jaro ’68 inspirovalo termín arabské jaro, kterým jsou označovány arabské revoluce roku 2011. Analogie na uvolnění poměrů je jistě na místě – v obou případech se jedná o společenský tlak, který má své základy uvnitř společnosti a vyznačuje se odporem vůči autoritářskému režimu. Jako arabské jaro je označována vlna protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině arabských států. Konkrétní motivy pro začátek protestů byly v různých zemích různé, spojuje je hlavně boj proti chudobě, nezaměstnanosti a špatným životním podmínkám a s tím související odpor vůči dlouhodobě vládnoucím a často autoritářským a zkorumpovaným režimům. Hybatelem všech revolucí byli mladí lidé, kteří odmítali přijmout podřízenou roli, kterou sehrávaly předešlé generace a byly dlouhodobě frustrovaná špatnými sociálními podmínkami.
První protesty začaly v prosinci 2010 v Tunisku a iniciovala je sebevražda šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se 17. prosince upálil před úřadem vlády na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti. Tunisané vyšli do ulic a tehdejší autoritářský prezident bin Alí zemi brzy opustil. K protestujícím se brzy přidali další státy – Alžírsko, Egypt, Libye, Bahrajn, Jemen, Jordánsko a v neposlední řadě Sýrie. Úspěšnou egyptskou revoluci sledoval svět doslova v přímém přenosu.

Asadovci

Rodina Asadů je nejznámějším představitelem menšiny alawitů. V únoru 1966 se pomocí politického puče dostalo k moci neobaasistické křídlo hegemonické vládní strany Baas, které uvěznilo tehdejšího prezidenta, rozpustilo vládu a zrušilo ústavu. Zanedlouho po uskutečněném převratu se moci chopil Háfiz al-Asad, který byl v roce 1971 stvrzen národním referendem jako prezident. Tuto funkci zastává do roku 2000, kdy umírá a na jeho místo nastupuje jeho syn a současný vrchní představitel Sýrie Bašár al-Asad.

B

Baas (Socialistická strana arabské obrody)

Bass je současná vládnoucí politická strana, která v Sýrii zastává hegemonické postavení. Používá represivní aparát bezpečnostní sil, který je základním atributem nedemokratického režimu. Její ideologický základ proarabské a antizápadní rétoriky odvozuje své znaky z období kolem roku 1940, kdy se začala scházet skupina filozofů – zakladatelů. Strana založená v roce 1947 na nacionalistickém a socialistickém základě byla brzy zabraná vojenskými extrémisty. Podporovala politiku egyptského prezidenta Násira a myšlenku panarabské jednoty. V 50. letech strana Baas bojovala s ostatními politickými formacemi v Sýrii. V roce 1963 provedla strana státní převrat a nastolila vládu Národní fronty. V témže roce se posunula strana ostře na levici politického spektra, což vedlo v roce 1966 k rozdělení syrské a irácké větve. V současné době je Baas vedoucí stranou Národní pokrokové fronty, její vůdčí role je v Sýrii garantována ústavou.
Odnož této strany vládla v Íráku před americkou invazí v roce 2003, poté byla zakázána. V roce 1966 se tato panarabská strana z ideologických důvodů rozštěpila: zatímco syrská strana měla blíže k Sovětskému svazu, irácká větev udržovala nezávislé postoje, v omezené míře spolupracovala se Spojenými státy. Obě strany si ponechaly původní název a udržovaly paralelní struktury v arabském světě.

C

D

Damašek

Hlavní městě Sýrie s 1,7 miliónem obyvatel je považováno za nejdéle obývané místo na světě. Starobylá perla Hedvábné stezky se nachází v jižní části státu u a je administrativním centrem Sýrie. Prezident a vláda sídlí v Damašku. Podpora Damašku je pro státní režim klíčová, obrazy shromáždění oslavujících prezidenta Bašára al-Asada jsou ve stání televizi často zveličovány a zneužívány.  Během syrské revoluce byl Damašek cílem atentátů na přední představitele režimu.

Daraá

Stotisícové město Daraá situované v jižní Sýrii vyrazilo jako první na počátku syrské revoluce v březnu 2011 do ulic, čímž spustilo vlnu protestů po celé zemi. Vše začalo, když bylo na základě antirežimního sloganu zatčeno 15 dětí ve věku 9 až 15 let. Po té, co komunální vláda odmítla zadržené děti propustit, vyšli obyvatelé 18. 3. 2011 do ulic, požadujíce konec korupce a demokratické reformy. Vládní jednotky zastřelili během protestu čtyři lidi, čímž spustily každodenní tradici veřejných demonstrací, při kterých zahynuly již tisíce civilistů.

Drúzové

Drúzské náboženství je nábožensko-etnická skupina. V 11. století víru do regionu šířil Hamza ibn Alí a další misionáři z Egypta. Většina drúzů žije v libanonských horách a jejich víra přežila díky důkladnému systému utajení. Konverze k této víře nebo z ní je zakázána. Drúzská svatá kniha existuje jen v písemném provedení a přístup k ní má pouze náboženská drúzská elita.V Sýrii obývají jižní území, hlavně město Suwaida a jeho okolí.

E

F

Francouzské mandátní území

Na základě výsledků první světové války a rozpadu osmanského impéria, které ovládalo území Sýrie od 16. století, převzala správu nad Sýrií  vítězná mocnost první světové války Francie. Oficiálně byl mandát udělen v září 1923 a krom území dnešní Sýrie zahrnoval také Tureckou Hatay a Libanon. Úkolem Francie jako správce mělo být posílení autonomie, ekonomický rozvoj regionu, respekt a tolerance ke všem náboženstvím a postupná příprava státu na samostatnost. Francie však v rámci politického boje “chránila” hlavně křesťanské komunity a úkol správce zneužívala jako legitimitu pro okupaci území. Období francouzské nadvlády je charakteristické řadou povstání a soustavným úsilím o nezávislost. Sýrie získala úplnou samostatnost až po 2. světové válce.

G

H

Halab/Aleppo

Halab je arabský název pro syrské město Aleppo. Více viz. Aleppo.

Hamá

Hamá je oblíbená turistická destinace, ve které žije zhruba půl miliónu obyvatel, známá pro svá starobylá dřevěná vodní kola. Syrské město Hamá bývá označováno za konzervativní centrum Sýrie, vyznačující se v 80. letech podporou Muslimského bratrstva. Během období  konfliktu ozbrojené odnože Bratrstva a režimu v letech 1976 – 1982, který provázely násilné akce vůči představitelům armády i civilistům a ničivé odpovědi armády, sehrálo město smutnou roli. V roce 1982 bylo v Hamá během  třítýdenního obléhání města armádou zavražděno až 25 000 obyvatel města . Po této černé události novodobých syrských dějin bylo Muslimské bratrstvo definitivně odstaveno z politiky. Po masakru byl vydán zákon s retrospektivní platností, který nařizoval popravu všech členů Bratrstva. Členové byli popraveni či dlouhá léta vězněni. Mnoho z nich také ze Sýrie uteklo. Assad využil této situace ke zničení veškerých opozičních projevů napříč celou společností. Po zbytek vlády rodiny Asadů až do vypuknutí arabského jara (březen 2011) byly další projevy proti vládě marginální a ulicím vládla atmosféra strachu.

Hatay/Alexandretta

viz. Alexandretta

Hedvábná stezka

Spojnice Číny, Blízkého východu a Evropy vedla přes syrská města Aleppo, Palmýru a Damašek. Po Hedvábné stezce neputovalo pouze zboží, ale také myšlenky a vědomosti. Syrská města se díky své strategické pozici stala centrem obchodu. Dodnes jsou syrské súky (tržnice) zahaleny starověkou atmosférou a pro místní slouží nadále i jako komunitní centra.

Hizballáh

Hizballáh je libanonská šíitská politická a militantní organizace existující od roku 1982. Svůj věhlas si získal skrze vojenský odpor vůči Izraeli a to hlavně po jeho invazi do Bejrútu v roce 1982. Hizballáh kontrolují, sponzorují a vyzbrojují Íránské revoluční gardy. Írán dál také řídí zakládání dalších organizací napojených na Hizballáh v ostatních zemích. Hizballáh skrze napojení na Teherán participuje v syrské revoluci a bojuje proti opozici.

Homs

Třetí největší město Sýrie Homs se nachází v západní Sýrii a má signifkantní křesťanskou čtvrť. Po zhruba 2000 let sloužil Homs jako klíčové místo pro trh se e zemědělskými surovinami, výrobní místo a obchodní centrum pro vesnice ze severní Sýrie. Homs je od poloviny roku 2011 středem syrské revoluce a je dlouhodobě obléháno syrskou armádou. Homs utrpěl obrovské ztráty, velká část města byla zničena a vysloužil si přezdívku “hlavní město revoluce”.

Húlá

Masakr v městě Húlá, kterému podlehlo více než 100 obětí, mezi kterými byla necelá polovina děti, se stal výrazným globálním mediálním a politickým tématem. Řada západních zemí reagovala na masakr, který bývá připisován milici Šábiha, vyhostěním syrského velvyslanectví. Syrská velvyslankyně v Praze pořád operuje, Ministerstvo zahraničí ČR syrské diplomaty nevypovědělo.

CH

I

Islám/Muslimové

Islám byl založen v 7. století prorokem Muhammadem (570-632), který se narodil v Mekce. Základem islámu jsou boží zjevení, v nichž hlas archanděla Gabriela zjevil Muhammadovi slovo boží. Zapsaná podoba těchto zjevení tvoří Korán. Muslimové velmi dbají na to, aby se při přepisech či tisku ani jedno písmeno Koránu omylem nezměnilo. Islám se po Muhammadově smrti šířil výboji podniknutými nástupci Muhammada, tzv. chalífy. Koncem 7. století se rozšířil do Severní Afriky a v roce 710 dorazil do Španělska.
Pro muslimy je Alláh stejným bohem, kterého vyznávají i křesťaně a židé. Adam, Abrahám, Noe, Mojžíš a Ježíš jsou muslimy uznáváni jako prorokové, i když Ježíše nepovažují za božího syna. Podle islámu všichni tito proroci obdrželi slovo boží, ale jen Muhammad v celém a konečném zjevení. Muslimové se v každodenním životě řídí pěti principy víry, mezi které patří i pouť do Mekky, půst ramadán a almužna pro chudé.

Řada lidí se mylně domnívá, že Sýrie je islámským státem, ta je však oficiálně republikou. V Sýrii tvoří sunnité přibližně 75% obyvatelstva, alawité 12% a 10% jsou křesťané.  Pro zemi je však hodně zajímavá role náboženských menšin. 12% šíitská odnož islámu alawité ovládá zemi. Náboženství hraje významnou roli v životě obyvatel Sýrie.

Írán

J

K

Kofi Annan

Kofi Annan byl sedmým generálním tajemníkem OSN. Začátkem roku 2012 byl Annan jmenován mimořádným vyslancem OSN  a Ligy arabských států pro Sýrii, pro kterou se měl pokusit vyjednat řešení syrské krize s dopadem na celý blízkovýchodní region. V Sýrii byla umístěna řada pozorovatelů, ale účinná realizace ostatních bodů tzv. Annanova plánu pro tuto zemi je doposud v nedohlednu. 31. srpna 2012 končí Annanův mandát, kterého se oficiálně vzdal. Své rozhodnutí zdůvodnil militarizací konfliktu v Sýrii a “zjevnou absencí jednoty” v Radě bezpečnosti OSN a v rámci mezinárodního společenství.

Křesťané v Sýrii

V oblasti je množství různých církví, které představují tři hlavní větve křesťanství – katolictví, pravoslaví a protestanství. Křesťané tvoří zhruba 10% syrského obyvatelstva. Po dlouhá staletí nachází různorodá syrská společnost v diverzitě své bohatství. V rámci každodenního života mezi sebou přichází do kontaktu různá náboženství.

L

Latákia

Přístav u Středozemního moře, poblíž kterého se narodil Háfiz al-Asad, se nachází v regionu, ze kterého pochází řada vlivných alawitů. Přímořský přístav se stal asadovské “kolonizace”, kdy vládnoucí rodina hromadně vydírala místní obyvatele a odkupovala od nich majetek.

Levanta

Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře, ohraničenou pohořím Taurus na severu, na jihu Arabskou pouští, na západě Středomořským pobřežím, zatímco na východě se rozkládá až k pohoří Zagros.

Libanon

Libanon je sousední zemí, která přiléhá od jihu na výběžek Sýrie. Po první světové válce zahrnovalo francouzské mandatorní území jak syrskou, tak libanonskou oblast. Francouzský mandát měl vždy blíže k Libanonu, a to zejména díky velké křesťanské komunitě obývající spolu s dalšími náboženskými skupinami libanonské území. Libanon je konsociační demokracií a oficiálně uznává 18 sekt, které mají své kvótové zastoupení v parlamentu. Po druhé světové válce získává nezávislost. V roce 1975 začíná v Libanonu zdlouhavá občanská válka, která končí až v roce 1989. Sýrie má v Libanonu dlouhodobě velký vliv. Po atentátu na premiéra Harírího v roce 2005, ze kterého byla obviněna syrská vojska, se musela syrská vojska z Libanonu definitivně stáhnout. Obyvatelé Libanonu a Sýrie často opačné země navštěvují, studují v nich a pracují.

Liga arabských států

Liga arabských států je regionální organizací arabských států. Vznikla podepsáním Paktu Ligy arabských států v březnu 1945 v Káhiře sedmi arabskými státy (Egypt, Irák, Jemen, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, Sýrie). Sídlem organizace byla do roku 1979 Káhira, později Tunis, následně opět Káhira. Organizace měla za úkol zajistit a koordinovat spolupráci svých členů v oblastech politiky, ekonomiky a kultury, v roce 1950 přibyla i spolupráce v oblasti kolektivní bezpečnosti, členství v organizaci tak zavazuje arabské státy k nepoužití síly proti dalšímu členskému státu. Postupným vstupem nových členů stoupl celkový počet na 22, a to včetně Palestinské samosprávy. Roku 1979 bylo pozastaveno členství Egyptu z důvodu uzavření mírových smluv s Izraelem, roku 1987 bylo členství Egypta obnoveno. V roce 2011 pak bylo členství pozastaveno Libyi kvůli krvavému potlačování protivládních protestů v červenci stejného roku jí bylo členství vráceno. Ze stejného důvodu je nyní pozastaveno členství Sýrii.

M

Maronité

Maronitská větev křesťanství se datuje od 4. století, kdy se mnich sv. Márún usadil ke klášternímu životu na břehu řeky Orontes v Sýrii. Věří v jedinou a nedělitelnou podstatu Ježíše Krista, která je boží i lidská. To vyvolalo rozkol ve vztahu s římskokatolickou církví. Maronité si volí vlastního patriarchu. Jako liturgický jazyk používají dialekt aramejštiny. Dnes je maronická sektra považována za odnož římskokatolické církve. Maronité mají velký vliv v sousedním Libanonu kde tvoří přibližně 25% obyvatelstva.

Muslimové/Islám

viz. Islám

Muslimské bratrstvo

Muslimské bratrstvo je jedno z největších islámských hnutí se znaky panislamismu, které požaduje návrat ke kořenům islámu. Tuto organizaci založil v Egyptě roku 1928 šajch Hasan al-Banná, jehož cílem bylo sjednotit muslimské národy do tzv. Organizace islámských národů, která by koordinovala veškerou jejich politickou činnost. V Egyptě, Bahrajnu a Jordánsku je hnutí zastoupeno v parlamentu. Činnost Bratrstva v dalších arabských státech patří mezi významné opoziční skupiny.
Podpora Muslimského bratrstva v Sýrii posílila ve svém náboženském vymezení vůči straně Baas, která se profiluje jako sekulární. V roce 1963 bylo v rámci omezování politických svobod Bratrstvo zakázáno a sunnitští muslimové neměli zastoupení ve vládě, přičemž tvořili nejsilnější opoziční skupinu. Tato situace Bratrstvo radikalizovala a zvýšila jeho podporu mezi většinovým sunnitským obyvatelstvem a v roce 1964 došlo k prvnímu násilnému střetu se stranou Baas v městě Hamá. V roce 1982 bylo v Hamá během  třítýdenního obléhání města armádou zavražděno až 25 000 obyvatel města . Po této černé události novodobých syrských dějin bylo Muslimské bratrstvo definitivně odstaveno z politiky. Po masakru byl vydán zákon s retrospektivní platností, který nařizoval popravu všech členů Bratrstva. Členové byli popraveni či dlouhá léta vězněni. Mnoho z nich také ze Sýrie uteklo. Assad využil této situace ke zničení veškerých opozičních projevů napříč celou společností. Po zbytek vlády rodiny Asadů až do vypuknutí arabského jara (březen 2011) byly další projevy proti vládě marginální a ulicím vládla atmosféra strachu. Na počátku 21. století se oficiálně přihlásilo k sekulárnímu myšlení a podpoře demokratického státu.

N

Národní koordinační výbor (NKV)

NKV propojuje třináct levicově smýšlejících opozičních skupin, tři kurdské strany, nezávislé politické a mládežnické organizace. Od Syrské národní rady se liší svým konsensuálním postojem k dialogu, který je podmíněn stažením vládního vojska z ulic a propuštěním politických věznů. Razantně odmítají zahraniční vojenskou intervenci, ozbrojený odbor a své členy mají i uvnitř Sýrie.

Národní pokroková fronta

Bass je současná vládnoucí politická strana, která si v Sýrii  udržuje hegemonické postavení. V 50. letech strana Baas bojovala s ostatními politickými formacemi v Sýrii. V roce 1963 provedla strana státní převrat a nastolila vládu Národní fronty.  V současné době je Baas vedoucí stranou Národní pokrokové fronty, její vůdčí role je v Sýrii garantována ústavou.

NATO

Severoatlantická aliance je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu a v roce 2012 má 28 členů. Během občanské války v Libyi v roce 2011 Rada bezpečnosti OSN 17. března 2011 schválila rezoluci č. 1973, která požadovala příměří a schválila vojenský zásah za účelem obrany civilního obyvatelstva. Koalice, ve které bylo i několik členů NATO, zřídila nedlouho poté nad Libyí bezletovou zónu. 20. března 2011 schválilo NATO embargo na dovoz zbraní libyjskému režimu, které prosazovala skrze operaci Unified Protector (Sjednocený ochránce). Operace nakonec probíhaly až do října; 20. října zemřel Muammar Kaddáfí a 31. října byla oficiálně ukončena intervence NATO.
Postoje mezinárodní komunity k dění v Sýrii se výrazně odlišují. Diverzita těchto názorů a silná podpora režimu prezidenta Asada Ruskem a Čínou ovlivňují politickou vůli NATO. Vojenská intervence se v současné situaci jeví jako nepravděpodobná.

O

Opozice

Několik měsíců od počátku revoluce zůstává opozice křehká a roztříštěná. Tvoří ji aktivistické občanské skupiny, ozbrojené skupiny, politické strany, disidenti v exilu. Několik aktérů se však pokusilo o vytvoření koalice. Více o opozičních aktérech hledejte pod pojmy Syrská národní rada, Národní koordinační výbor a Svobodná syrská armáda.

Osmanská nadvláda/Otomanská nadvláda

Osmanská říše zabírala území Sýrie od 16. století do konce 1. světové války, kdy byla poražena arabským povstáním vedeným Šárifem Hussainem z Mekky, podporovaným T. E. Lawrencem, vojenským poradcem a spojkou s Velkou Británií.

Organizace spojených národů (OSN)

OSN je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa (od července 2011 má 193 členských států). OSN byla založena 26. června 1945 v San Franciscu na základě přijetí Charty OSN 50 státy. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN. Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující, rezoluce Rady bezpečností jsou závazné a Rada může jejich splnění vynucovat i silou.
OSN hrálo spolu s NATO významnou roli v Libyi ve svržení režimu Muammara Kaddáfího. Postoje mezinárodní komunity k dění v Sýrii se výrazně odlišují. Diverzita těchto názorů a silná podpora režimu prezidenta Asada Ruskem a Čínou ovlivňují politickou vůli mezinárodních organizací. Vojenská intervence se v současné situaci jeví jako nepravděpodobná.

P

Q

R

Rijád Hidžáb

Na stranu opozice se přidává stále více bývalých přívrženců Asadova režimu. Nejvýraznější pozicí, ze které zběhl reprezentant syrského režimu, je premiérské křeslo. Hidžáb v srpnu 2012 emigroval do Jordánska, kde se veřejně přihlášil k opozici a odmítl násilí a represe režimu prezidenta Asada.

S

Sjednocená arabská republika 1958

Pravděpodobně spontánní základ má unijní spojenectví Sýrie a Egypta, ke kterému došlo v roce 1958 a mělo se stát základem pro budoucí velkou arabskou republiku. Provizorní společné Národní shromáždění mělo 600 míst, 400 pro Egypt a 200 pro Sýrii. Exekutivu a další elitní pozice však ovládali Egypťané a Syřané si brzy začali uvědomovat nevhodné spojenectví. Obzvláště, když Egypt prosadil socialistické zákony, které znárodnily majetek Syřanů, zrušil všechny politické strany a republice zavládly bezpečnostní složky. Sýrie v roce 1961 ukončila své nevýhodné členství.

Socialistická strana arabské obrody

viz Baas

Sunnité

Nedlouho po Muhammadově smrti došlo v islámu k zásadnímu rozkolu na dvě větve – sunnitskou a šíitskou. Prorok Muhammad po své smrti nestanovil svého nástupce. Hlavními uchazeči o následovnický post byli Abú Bakr, otec Muhammedovi ženy Ajši a zároveň Prorokův nejbližší druh a Alí, Muhammadův bratranec a manžel jeho dcery Fátimy. Abú Bakr byl nakonec vyhlášen prvním chalífou (nástupcem). Alí se posléze stal čtvrtým chalífou po zavraždění třetího Muhammadova nástupce. Přívrženci zavražděného třetího chalífy vedeni jeho příbuzným Ma’awiyou však stoupence Alího podezírali ze zapletení do jeho vraždy a nakonec se Ma’awiya sám prohlásil za chalífu. Stoupencům , kteří byli přesvědčení legitimitou moci v Alího linii se začalo říkat šíité. Sunnité jsou stoupenci následovnictví chalífů tak, jak tomu bylo po Muhammadově smrti.
Sunnité tvoří kolem 70% syrského obyvatelstva.

Svobodná syrská armáda (Free Syrian Army – FSA)

FSA začala vznikat paralelně po celé Sýrii v srpnu 2011 z armádních dezertérů, kteří opustili vládní jednotky a zformovali ozbrojenou skupinu. Dnes jsou součástí FSA i ozbrojení civilisté, kteří pochází zejména ze syrskou armádou obsazených měst, jako jsou Homs, Daraá, damašský a aleppský venkov. Počet bojovníků proti prezidentovi Asadovi každým dnem roste a přidávají se k ním i vysoce postavení členové vlády, stále však platí, že nejsou dostatečně vyzbrojeni a jejich výcvik je také nedostatečný. Syrská armáda má okolo 200 000 členů, FSA není připravena na dlouhodobou přímo konfrontaci se syrskou armádou. Používá taktiku asymetrického boje a metody jako jsou atentáty a guerillová válka. Svobodná syrská armáda v srpnu 2012 ovládala části území v severní Sýrii. Západ FSA podporuje. V srpnu 2012 jednala americká ministryně zahraničí Hillary Clinton se svým tureckým protějškem o možnosti podpory FSA zbraněmi.

Syrská národní rada (SNR)

SNR propojuje sedm politických skupin, které spojuje v organizaci, která má sloužit jako relevantní hráč ke komunikaci s mezinárodní komunitou. Zpočátku se SNR profilovala jako neozbrojený aktér, v březnu 2012 však oficiální vyjádřila podporu ozbrojených antivládním skupinám a zahájila jejich koordinaci. SNR zahrnuje Muslimské bratrstvo, Damašskou deklaraci pro demokratickou změnu, místní koordinační výbory, Syrskou revoluční generální komisi, kurdské frakce, kmenové vůdce a nezávislé jedince.

Syrské království 8. 3. – 24. 7. 1920

Syrské království se vyznačuje jedním z nejkratších trvání. Bylo poraženo francouzskou armádou, která dle výsledků 1. světové války syrské území spravovala. Syrské království ale hraje důležitou roli v národním historickém vědomí

Syrská arabská republika 1961 – nyní

Vojenský puč strany Baas v Damašku ukončil egyptsko-syrské spojenectví a Sýrie získala pojmenování Syrská arabská republika. Toto pojmenování si zachovala Asadovská Sýrie dodnes, i když o svobodném republikánském zřízení není možno hovořit.

Syrský národní kongres červen 1919

Konec otomanské nadvlády vnesl do syrské společnosti atmosféru svobody. Na Syrském národním kongresu, kde Syřané probírali směřování svého státu, převládala myšlenka spojené panarabské budoucnosti a unie s Írákem. Sýrie však dle poválečných dohod náležela pod francouzské mandatorní území. Francie panarabskou myšlenku zavrhla a vystoupila jako ochránce křesťanské komunity na svém mandatorním území. Tím začalo období revolt proti francouzské přítomnosti v regionu. Nezávislost se Sýrii podařilo získat až po 2. světové válce.

Syrská nezávislost 1946

Moderní syrský stát byl ustanoven jako francouzské mandátní území, které roku 1946 dosáhlo nezávislosti jako parlamentní republika. Syrská nezávislost byla po druhé světové válce uznána Sovětským svazem a Velkou Británií; později i  přes počáteční nesouhlas uznává nezávislost i Francie. Po vyhlášení nezávislosti nasledovalo několik vojenských převratů. První syrská republika trvá do roku 1963, kdy se strana Baas dostává k moci a udržuje si své dominantní postavení.

Š

Šabíha

Šabíha jsou ozbrojená milice, které stojí za řadou zvěrstev, spáchaných během syrské revoluce. Vzevřením připomínají civilisty, je ale všeobecně známo, že jsou napojeni na provládní jednotky a jednají na příkaz prezidenta Asada a jeho přívrženců. Tito lidé jsou používáni na nejrůznější činnosti, které oficiální armáda nemůže nebo nechce dělat. Šabíhové tedy pomáhájí při zvládání demonstrací, čímž ulevuje armádě od zátěže, ale také a možná především dělá opravdu špinavou práci, ke které se sám režim nechce veřejně hlásit. Jednotky Šábíha pravděpodobně stojí za masakrem řady civilistů a dětí v Húlá, který byl podnětem pro vypovězení syrských velvyslanectví po celém světě. Česká republika se k tomu kroku bohužel nepřidala a syrská velvyslankyně Nadra Sayaf v roce 2012 stále pobývá v Praze.

Šíité

Nedlouho po Muhammadově smrti došlo v islámu k zásadnímu rozkolu na dvě větve – sunnitskou a šíitskou. Prorok Muhammad po své smrti nestanovil svého nástupce. Hlavními uchazeči o následovnický post byli Abú Bakr, otec Muhammedovi ženy Ajši a zároveň Prorokův nejbližší druh a Alí, Muhammadův bratranec a manžel jeho dcery Fátimy. Abú Bakr byl nakonec vyhlášen prvním chalífou (nástupcem). Alí se posléze stal čtvrtým chalífou po zavraždění třetího Muhammadova nástupce. Přívrženci zavražděného třetího chalífy vedeni jeho příbuzným Ma’awiyou však stoupence Alího podezírali ze zapletení do jeho vraždy a nakonec se Ma’awiya sám prohlásil za chalífu. Stoupencům , kteří byli přesvědčení legitimitou moci v Alího linii se začalo říkat šíité. Sunnité jsou stoupenci následovnictví chalífů tak, jak tomu bylo po Muhammadově smrti. Šíité věří ve 12 imámů (duchovních vůdců), z nichž poslední se jednoho dne zjeví na zemi a přinese království pravé víry.
Dnešní Sýrii vládne šíitská odnož islámu Alawité, která je reprezentovaná represivním aparátem rodiny Asadů.

T

Turecko

U

V

Velké syrské povstání 1925-26

Utužující se represivní tendence nového francouzského guvernéru Carbilleta vedly během francouzského mandátu k povstání v drúzských oblastech a v Damašku, které se rychle šířilo po celé Sýrii. Francouzi se evakuovali a dva dny město odstřelovali. Odstřelování podlehlo 25% staveb v Damašku. Francouzi povolali na pomoc své koloniální jednotky z Maroka a ze Senegalu a Velké syrské povstání potlačili.
Povstání inspiruje současnou revoluci. Do Velkého syrského povstání se zapojili lidé všech etnických skupin a náboženství a francouzské vládě se nepodařilo syrskou společnost rozdělit.

 Vojenský puč 1949

Sýrie po 2. světové válce získala nezávislost. Demokraticky zvolená reprezentace však byla svržena ve vojenském puči. Během deseti let se v Sýrii vyměnilo 20 vlád a 4x se změnila ústava. Počátky období samostatnosti byly výrazně poznamenány nedokonalou demokratickou tranzicí a nestabilitou, která vyústila v autoritářský režim současného prezidenta Bašára a rodiny alawitských Asadů. 

W

X

Y

Z

 Žabhat Alnusra/Fronta pomoci

Žabhat Alnustra je islámská skupina džihádu, bojující na straně opozice v Sýrii. Oficiálně je o ní málo informací, ale vešla ve známost kvůli údajnému napojení na teroristickou organizaci al-Káida a to zejména kvůli způsobu své práce, kdy se přiznala k několika bombovým útokům a její videa a zprávy vychází v internetových fórech a skupinách používaných právě členy al-Káidy. Je občas obviňována syrskou opozicí, že je infiltrována syrským režimem a to zejména kvůli spolupráci syrského režimu s al-Káidou v Iráku a v Libanonu v minulosti, což mají všichni v živé paměti. Opozice ji také viní z toho, že si na svůj účet připsala bombové útoky, které jsou dílem syrských bezpečnostních složek.

Přejít na: A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | Š | T | U | V | W | X | Z