Česká republika má sice v Sýrii zájmy, zato ale nemá ve válce v Sýrii žádnou koherentní zahraničně-politickou vizi. Kontext zastupování USA ze strany ČR v Sýrii je toho důkazem, byť se může laikovi na první pohled jevit jako důkaz relevance a konstruktivnosti českého postoje. V USA se konflikt v Sýrii řeší velmi zevrubně. V ČR je naopak veřejná debata o něm spíše okrajová. Přesto jsou USA v Sýrii zastupovány malou Českou republikou.

Proč zastupuje ČR Spojené státy v Sýrii?

Zastupování zájmů USA v Sýrii spadlo Čechům do klína po odchodu Poláků, kteří zájmy USA v Damašku hájili před tím. I přes to, jak „normálním“ úkolem se zastupování amerických zájmů v Sýrii jeví tamní české velvyslankyni Evě Filipi, se nedá přehlédnout, že nová role českého diplomatického zastoupení dodala jinak nepříliš jasné a málo viditelné české zahraniční politice význam a mediální pozornost, které postrádala.

Bez nadsázky by se dalo říci, že s důstojnou výjimkou humanitární pomoci se ČR na válce v Sýrii nijak výrazněji neprofiluje navzdory tomu, o jak zásadní konflikt se jedná. Tři diametrálně odlišná vnímání konfliktu v Sýrii ze strany prezidenta Václava Klause, ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a velvyslankyně Evy Filipi, vyložená již krátce zde, na údernosti české politiky také nepřidají.

Zastupování zájmů USA se tak mezi řádky stalo jakýmsi deus ex machina, který jak zpětně tak pro budoucnost obhájil ponechání české ambasády v Damašku otevřené navzdory veškerému krveprolití, kterého se syrský režim dopustil, a rovněž navzdory rostoucímu nebezpečí, kterému je personál českého zastupitelského úřadu vystaven, ač si to, zdá se, česká velvyslankyně není schopna plně uvědomit. Byť nechci kritizovat adekvátnost vyhodnocování bezpečnostních rizik českou stranou, stojí podle mne za to se ptát, proč třeba Slováci či Poláci z Damašku již odešli. Zastupování amerických zájmů skrylo rétoricko-symbolickou a z části i faktickou vyprázdněnost české politiky vůči válce, která transformuje celý region a hrozí se stát něčím více než jen občanskou válkou v jedné zemi.

Jak si ČR při svém zastupování počíná?

Jedná se především o čistě technickou záležitost. ČR poskytuje občanům USA konzulární služby, pečuje o americký majetek a zastupuje americké zájmy v občansko-diplomatické rovině. Nejedná se o nic epochálního, což je vidět i na posílení personálu české ambasády pouze o jednoho diplomata, který působí přímo na americké ambasádě v Damašku a spolupracuje s 29 místními pracovníky americké ambasády. I sama česká velvyslankyně v Sýrii nevidí v zastupování USA nijak neobvyklý či náročný úkol.

Komunikace mezi americkou a českou stranou ohledně zastupování zájmů USA v Sýrii je dána diplomatickými zvyklostmi a až na naléhavé konzulární případy vyžadující rychlou a pokud možno přímou komunikaci zainteresovaných diplomatů a institucí z české a americké strany je i poměrně komplikovaná. Jak uvedla v rozhovoru pro ČT24 česká velvyslankyně, tak je standardním způsobem komunikace osa česká ambasáda v Damašku – české ministerstvo zahraničí – americká ambasáda v Praze – americké ministerstvo zahraničí.

Závěrem

Je logické, že USA svěřily zastupování svých zájmů ČR, když museli Poláci, kteří se tohoto úkolu zhostili dříve, odejít. Po nich totiž z řad zemí EU zůstalo v provozu již jen pár ambasád včetně té české, která už zastupovala i Slovensko. Česko se tak jevilo jako jedna z mála zbývajících alternativ. Zastupování USA je tedy primárně důsledkem situace na místě a nikoliv aktivismu české politiky či úzkých pout ČR a USA. Jinak by ČR nejspíše nezastupovala zájmy USA až nyní, ale možná i před Polskem. ČR má v Sýrii nepochybně své zájmy. Svojí nekoordinovanou, nejasnou a spíše reaktivní zahraniční politikou je však hází přes palubu. Poskytování konzulárních služeb americkým občanům na tom bohužel mnoho nezmění.

Jan Kužvart je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Uvedené názory jsou pouze jeho. Pro informace o dění v Sýrii a regionu je možno sledovat jeho twitter. Komentář je převzat s laskavým svolením z politického a kulturního čtvrtletníku Přítomnost. Tímto čtvrtletníku Přítomnost děkujeme.