syrskarevoluce.cz je nezávislá iniciativa mapující dění v Sýrii a propojující aktéry v ČR, kteří se zajímají o tamní arabské jaro.
Robin Maialeh se narodil v České republice, žije v Praze. Věnuje se studiu politické ekonomie a svou energii investuje do řady občanských iniciativ. V posledních měsících se zaměřil na problematiku syrské revoluce, kterou nejen sleduje, ale také rád komentuje a analyzuje. Otec Robina je Syřan, velká část jejich rodiny stále žije v Sýrii. Ve své eseji se zaměřil na majoritní mediální proudy, které v českých médiích reflektují události v Sýrii.
9. 6. 2012
Po vojenském převratu v roce 1970, kdy moc převzal Háfiz al-Assad, byla Sýrie uvržena do čtyř desetiletí trvajícího otroctví. Všudypřítomná tajná policie a rodinný klan s armádou v zádech s libovůlí a krutostí starověkých vládců devastovali pod záštitou strany BAAS syrský národ.
Zvolání po svobodě, linoucí se ze Severní Afriky, podnítilo Syřany k povstání v půlce března 2011. Režim Bašára al-Assada zareagoval na pokojné demonstrace násilím a již koncem měsíce měl na kontě desítky mrtvých. Významným impulsem byly protivládní “grafiti” několika dětí základní školy v Daraá. Případ 13ti letého chlapce Hamzy
al-Khateeba, který byl brutálně umučen k smrti, už byl jen stvrzením nevyhnutelnosti revolty.
Brutálnímu počínání syrského vedení přispěchaly na pomoc gangy z Íránu a Hizballáh. Společně s vládními vojsky a krvelačnými milicemi Shabeeha, jejichž bicepsy tu a tam zdobí diktátorovy vytetované podobizny, se al-Assad snaží „reformovat“ Sýrii. Assadovy milice tedy pod svým heslem: الأسد أو نحرق البلد „Buď Assad, nebo vypálíme zemi!“ spustily reformy, jež vyústily ve zprávu Amnesty International, která oznámila, že novodobé mučení v Sýrii nemělo za posledních čtyřicet let obdoby.
I přes veškeré represe Syřané vycházejí do ulic s cílem vyjádřit své legitimní požadavky a upozornit světové společenství na páchané bezpráví. Světový nezájem řešit situaci v Sýrii, rostoucí počet desertérů z armády a nebezpečí plynoucí z neustálého odstřelování dali vzniknout Svobodné syrské armádě (FSA), která byla založena na principu ochrany civilního obyvatelstva. Po vetování ze strany Ruska a Číny na půdě OSN vlastně FSA supluje funkci, ke které se Rada bezpečnosti zavázala v roce 1945. Činnost OSN se redukuje na vysílání pozorovatelů, kteří mají ověřit to, co už všichni vědí.
Syrský režim je klíčovým partnerem v oblasti pro šíitskou osu Írán-Hezbollah. Vztah Moskva-Damašek je vztahem gamblera a hracího automatu. Ruské federaci je líto odejít od světélkující možnosti na výhru, když už do ní nasypala tolik peněz (odpuštěný dluh ve výši 14,5 miliard USD, dodávky zbraní a diplomatické zdiskreditování jsou opravdu vysokou cenou za vojenskou základnu v Tartúsu). Moskva svou závislost na hracím automatu zatím neprohlédla a tak je zřejmé, že dopadne jako většina gamblerů marně usilujících o zpětné vyhrání vložených peněz – v téhle hře přijde o vše.
Hlavní proud českého zpravodajství sice vystihl podstatu revoluce, nicméně při hlubší analýze nedokáže obstát. Tvůrci obsahu těchto komentářů naivně převzali rétoriku ministerstev zahraničí západních států o nutnosti prosazování lidských práv a skoncování s diktátorskými režimy. Zapomněli ovšem na to, že pokud by podobní diktátoři byli strategicky výhodní, nikdo by o jejich svržení neusiloval. V případě Sýrie se některé západní a arabské státy snaží pouze využít možné transformace. Podpora od těchto zemí nemůže mít z podstaty jejich politiky morální charakter, což si opozice bezpochyby uvědomuje, nicméně tonoucí syrský lid se jen chytá stébla v mořské bouři čítající zhruba 1 milion členů čistě represivních složek al-Assadova režimu. Největší problémem tohoto proudu je nerozpoznání těch, kteří si v Sýrii jen přihřívají polívčičku a neuvědomění si, že syrská lidová revoluce nemá ve svém úsilí opravdového partnera.
Alternativní proud tvoří pseudorevolucionáři a hrdinové přihlížející z pohodlí svých bezpečných domovů. Teoretická základna je tvořena dezinterpretovanou a ambivalentně artikulovanou vlastní představovou o imperialismu. Trpké zkušenosti z Balkánu či Iráku navíc dodávají těmto tendencím apriorně na významu.
Skutečnost je taková, že v každé transformující se zemi se angažují světové velmoci (popř. jejich satelity) a lokální aktéři. Redukovat uvažování na oblasti národních států je krajně nedostačující. Transnacionalizace společností a jejich vazeb vyžaduje demokratickou, metanacionální instituci překračující vestfálský rámec, vzorec současného uvažování. Pokud síly alternativního proudu odsuzují jakékoli vměšování dalších aktérů do konfliktu, signalizují tím jen absolutní prostoduchost a nepochopení politických reálií současného světa a jeho provázanosti. V kombinaci s neznalostí poměrů syrské společnosti pak straší absurdnostmi, např. islamistickými režimy, k čemuž Sýrie nemá historické, náboženské, politické, etnické ani jakékoli jiné předpoklady.
Syřané přičichli k vůni svobody, al-Assad už jim nedokáže vládnout bez násilí. Tento mafiánský režim má (za poslední rok!) přímou zodpovědnost za vraždy více jak 15 000 lidí, z toho přes 2 200 žen a dětí. Nese zodpovědnost za 2,2 milionu uprchlíků, více jak 200 000 zadržených a 65 000 nezvěstných, jejichž osud si nikdo nechce domyslet.
Teror je jeho jedinou možností, jak se udržet u moci. Na druhé straně je tu syrská občanská společnost, jež dala jasně najevo, že obětuje vše pro světlejší budoucnost svých dětí. Odstranění al-Assada je nepostačující, ale nutnou podmínkou pro mír v Sýrii.
Svět se založenýma rukama, mezinárodní pozorovatelé ani diplomaticky vyjádřené znepokojení k osvobození syrského lidu nepřispějí. Rozložení sil v Sýrii vyžaduje čin zvenčí. Čím déle budou Syřané o tento zásah prosit, tím děsivější následky na svých bedrech mezinárodní společenství ponese.
Robin Maialeh
robin.maialeh@gmail.com
Obsah tohoto webu můžete šířit při zachování informace o autorovi podle licence Creative commons - Uveďte autora 3.0 Česko (CC BY 3.0)